Náš příběh
Začalo to
třemi sty jiřinami
Nastěhovali jsme se do domu po babičce s velkým pozemkem. Karolína zrovna rozjížděla restauraci — a přišel covid. Z nenápadného koníčku ‚až jednou na mateřské‘ bylo najednou tři sta jiřin v zemi. Proč začínat s pár, že?
Proč pole, ne květinářství
Karolína dřív pomáhala v květinářství a občas ji trápila kvalita těch květin. Říkala si: přece to nemůže být tak složité, aby kytka vypadala tak, jak chci. Ukázalo se, že složité to je — každý rok jinak. Počasí, škůdci, tuny plevele. Ale ten moment, kdy vidíte, že ta šílená práce stála za to, nejde ničím nahradit.
Špejchar
Dílně říkáme špejchar. U babiččina domu totiž jeden stál — se stodolou, dílnou a chlívky. Když jsme stavěli nový dům, špejchar jsme prostě chtěli znova. Dnes se v něm vážou kytice a konají workshopy. A název kytky z ráje? Ten plácnul manžel. Občas něco takhle plácne — a ono se to chytne.
Kdo za tím stojí
Karolína
pěstitelka a floristka. Nejradši má cínie (nikdy ji nezklamaly) a srpen — měsíc, kdy je z čeho vybírat a kytice se vážou samy.
Věra
skvělá sousedka, která všechny rostliny předpěstovává. Říká, že sázet do země už nechce — a stejně tam občas jde.
Tomáš a brigádníci
manžel Tomáš připravuje pole a stará se o závlahu. Se sázením, pletím, mulčováním a podzimním vyndáváním jiřin pomáhají brigádníci — nejzkušenější z nich je vyučený zahradník a přijede vždycky, když je potřeba.
Hospodaříme v CHKO Český ráj, takže velký skleník ani fóliovník nepostavíme — a jsme za to svým způsobem rádi. Zaléváme dešťovkou a ze studny a na budoucích záhonech se zatím pasou ovce.
